Blog

O kom že to mluvíme? Je to psycholog narozen v roce 1902, který zastupuje humanistickou psychologii společně s Abrahamem Maslowem, známým díky pyramidě potřeb.
Svou teorii vyvinul při práce s duševně narušenými lidmi. Konkrétně ho zaujalo to, čemu on říkal vrozená tendence člověka k pohybu směrem k růstu znalosti a pozitivní změně. Dostáváme se tedy k nejdůležitějšímu pojmu této teorie a to seberealizace, která je hlavní motivační síla a hýbe s člověkem.

Je to tendence k uplatnění sama sebe a svého potenciálu. To vede k jeho metodě terapie zaměřené na klienta. Jak že to může fungovat? Rogers se například vymezil proti používání slova pacient a striktně užíval slovo klient. Tvrdil, že klient je sám schopen rozhodnout o svém životě a budoucímu postupu a psycholog působí jen jako rezonanční deska.
Dalším důležitým pojmem je sebepojetí. Co to je? Už když rozpitváme slovo je jasně vidět, že jde o to, jak se vnímáme. Tedy jsou mé schopnosti a přednosti, a naopak co jsou mé nedostatky. Také to ovlivňuje samotné chování.
Podle Rogerse klient hodnotí situace podle toho, jak se vnímá. Lidé se chtějí chovat tak, jaký je jejich sebeobraz. Chování či jednání, které neodpovídají tomto pojetí je neakceptováno a dochází k vytěsnění.
Také máme samozřejmě představu svého ideálního já. A naše spokojenost se pohybuje podle toho, v jaké blízkosti je ideální já a reálné já. Tento vztah může být také předmětem nespokojenosti a až vést k úzkostem.
Posledním bodem jeho psychologie je tzn. Nepodmíněné pozitivní hodnocení.

To probíhá už v dětství a funguje na myšlence, že klient v dospělosti funguje lépe když jsou v dětství pozitivně ohodnoceny za jejich pocity, postoje a chování, i když nemusí spadat do škatulky perfektní. Když je dítě odměněno jen za “perfektní” výkony může se u něj rozvinout negativní a pokřivené sebepojetí.

O kom že to mluvíme? Je to psycholog narozen v roce 1902, který zastupuje humanistickou psychologii společně s Abrahamem Maslowem, známým díky pyramidě potřeb.
Svou teorii vyvinul při práce s duševně narušenými lidmi. Konkrétně ho zaujalo to, čemu on říkal vrozená tendence člověka k pohybu směrem k růstu znalosti a pozitivní změně. Dostáváme se tedy k nejdůležitějšímu pojmu této teorie a to seberealizace, která je hlavní motivační síla a hýbe s člověkem.

Je to tendence k uplatnění sama sebe a svého potenciálu. To vede k jeho metodě terapie zaměřené na klienta. Jak že to může fungovat? Rogers se například vymezil proti používání slova pacient a striktně užíval slovo klient. Tvrdil, že klient je sám schopen rozhodnout o svém životě a budoucímu postupu a psycholog působí jen jako rezonanční deska.
Dalším důležitým pojmem je sebepojetí. Co to je? Už když rozpitváme slovo je jasně vidět, že jde o to, jak se vnímáme. Tedy jsou mé schopnosti a přednosti, a naopak co jsou mé nedostatky. Také to ovlivňuje samotné chování.
Podle Rogerse klient hodnotí situace podle toho, jak se vnímá. Lidé se chtějí chovat tak, jaký je jejich sebeobraz. Chování či jednání, které neodpovídají tomto pojetí je neakceptováno a dochází k vytěsnění.
Také máme samozřejmě představu svého ideálního já. A naše spokojenost se pohybuje podle toho, v jaké blízkosti je ideální já a reálné já. Tento vztah může být také předmětem nespokojenosti a až vést k úzkostem.
Posledním bodem jeho psychologie je tzn. Nepodmíněné pozitivní hodnocení.

To probíhá už v dětství a funguje na myšlence, že klient v dospělosti funguje lépe když jsou v dětství pozitivně ohodnoceny za jejich pocity, postoje a chování, i když nemusí spadat do škatulky perfektní. Když je dítě odměněno jen za “perfektní” výkony může se u něj rozvinout negativní a pokřivené sebepojetí.

O kom že to mluvíme? Je to psycholog narozen v roce 1902, který zastupuje humanistickou psychologii společně s Abrahamem Maslowem, známým díky pyramidě potřeb.
Svou teorii vyvinul při práce s duševně narušenými lidmi. Konkrétně ho zaujalo to, čemu on říkal vrozená tendence člověka k pohybu směrem k růstu znalosti a pozitivní změně. Dostáváme se tedy k nejdůležitějšímu pojmu této teorie a to seberealizace, která je hlavní motivační síla a hýbe s člověkem.

Je to tendence k uplatnění sama sebe a svého potenciálu. To vede k jeho metodě terapie zaměřené na klienta. Jak že to může fungovat? Rogers se například vymezil proti používání slova pacient a striktně užíval slovo klient. Tvrdil, že klient je sám schopen rozhodnout o svém životě a budoucímu postupu a psycholog působí jen jako rezonanční deska.
Dalším důležitým pojmem je sebepojetí. Co to je? Už když rozpitváme slovo je jasně vidět, že jde o to, jak se vnímáme. Tedy jsou mé schopnosti a přednosti, a naopak co jsou mé nedostatky. Také to ovlivňuje samotné chování.
Podle Rogerse klient hodnotí situace podle toho, jak se vnímá. Lidé se chtějí chovat tak, jaký je jejich sebeobraz. Chování či jednání, které neodpovídají tomto pojetí je neakceptováno a dochází k vytěsnění.
Také máme samozřejmě představu svého ideálního já. A naše spokojenost se pohybuje podle toho, v jaké blízkosti je ideální já a reálné já. Tento vztah může být také předmětem nespokojenosti a až vést k úzkostem.
Posledním bodem jeho psychologie je tzn. Nepodmíněné pozitivní hodnocení.

To probíhá už v dětství a funguje na myšlence, že klient v dospělosti funguje lépe když jsou v dětství pozitivně ohodnoceny za jejich pocity, postoje a chování, i když nemusí spadat do škatulky perfektní. Když je dítě odměněno jen za “perfektní” výkony může se u něj rozvinout negativní a pokřivené sebepojetí.

O kom že to mluvíme? Je to psycholog narozen v roce 1902, který zastupuje humanistickou psychologii společně s Abrahamem Maslowem, známým díky pyramidě potřeb.
Svou teorii vyvinul při práce s duševně narušenými lidmi. Konkrétně ho zaujalo to, čemu on říkal vrozená tendence člověka k pohybu směrem k růstu znalosti a pozitivní změně. Dostáváme se tedy k nejdůležitějšímu pojmu této teorie a to seberealizace, která je hlavní motivační síla a hýbe s člověkem.

Je to tendence k uplatnění sama sebe a svého potenciálu. To vede k jeho metodě terapie zaměřené na klienta. Jak že to může fungovat? Rogers se například vymezil proti používání slova pacient a striktně užíval slovo klient. Tvrdil, že klient je sám schopen rozhodnout o svém životě a budoucímu postupu a psycholog působí jen jako rezonanční deska.
Dalším důležitým pojmem je sebepojetí. Co to je? Už když rozpitváme slovo je jasně vidět, že jde o to, jak se vnímáme. Tedy jsou mé schopnosti a přednosti, a naopak co jsou mé nedostatky. Také to ovlivňuje samotné chování.
Podle Rogerse klient hodnotí situace podle toho, jak se vnímá. Lidé se chtějí chovat tak, jaký je jejich sebeobraz. Chování či jednání, které neodpovídají tomto pojetí je neakceptováno a dochází k vytěsnění.
Také máme samozřejmě představu svého ideálního já. A naše spokojenost se pohybuje podle toho, v jaké blízkosti je ideální já a reálné já. Tento vztah může být také předmětem nespokojenosti a až vést k úzkostem.
Posledním bodem jeho psychologie je tzn. Nepodmíněné pozitivní hodnocení.

To probíhá už v dětství a funguje na myšlence, že klient v dospělosti funguje lépe když jsou v dětství pozitivně ohodnoceny za jejich pocity, postoje a chování, i když nemusí spadat do škatulky perfektní. Když je dítě odměněno jen za “perfektní” výkony může se u něj rozvinout negativní a pokřivené sebepojetí.

O kom že to mluvíme? Je to psycholog narozen v roce 1902, který zastupuje humanistickou psychologii společně s Abrahamem Maslowem, známým díky pyramidě potřeb.
Svou teorii vyvinul při práce s duševně narušenými lidmi. Konkrétně ho zaujalo to, čemu on říkal vrozená tendence člověka k pohybu směrem k růstu znalosti a pozitivní změně. Dostáváme se tedy k nejdůležitějšímu pojmu této teorie a to seberealizace, která je hlavní motivační síla a hýbe s člověkem.

Je to tendence k uplatnění sama sebe a svého potenciálu. To vede k jeho metodě terapie zaměřené na klienta. Jak že to může fungovat? Rogers se například vymezil proti používání slova pacient a striktně užíval slovo klient. Tvrdil, že klient je sám schopen rozhodnout o svém životě a budoucímu postupu a psycholog působí jen jako rezonanční deska.
Dalším důležitým pojmem je sebepojetí. Co to je? Už když rozpitváme slovo je jasně vidět, že jde o to, jak se vnímáme. Tedy jsou mé schopnosti a přednosti, a naopak co jsou mé nedostatky. Také to ovlivňuje samotné chování.
Podle Rogerse klient hodnotí situace podle toho, jak se vnímá. Lidé se chtějí chovat tak, jaký je jejich sebeobraz. Chování či jednání, které neodpovídají tomto pojetí je neakceptováno a dochází k vytěsnění.
Také máme samozřejmě představu svého ideálního já. A naše spokojenost se pohybuje podle toho, v jaké blízkosti je ideální já a reálné já. Tento vztah může být také předmětem nespokojenosti a až vést k úzkostem.
Posledním bodem jeho psychologie je tzn. Nepodmíněné pozitivní hodnocení.

To probíhá už v dětství a funguje na myšlence, že klient v dospělosti funguje lépe když jsou v dětství pozitivně ohodnoceny za jejich pocity, postoje a chování, i když nemusí spadat do škatulky perfektní. Když je dítě odměněno jen za “perfektní” výkony může se u něj rozvinout negativní a pokřivené sebepojetí.

O kom že to mluvíme? Je to psycholog narozen v roce 1902, který zastupuje humanistickou psychologii společně s Abrahamem Maslowem, známým díky pyramidě potřeb.
Svou teorii vyvinul při práce s duševně narušenými lidmi. Konkrétně ho zaujalo to, čemu on říkal vrozená tendence člověka k pohybu směrem k růstu znalosti a pozitivní změně. Dostáváme se tedy k nejdůležitějšímu pojmu této teorie a to seberealizace, která je hlavní motivační síla a hýbe s člověkem.

Je to tendence k uplatnění sama sebe a svého potenciálu. To vede k jeho metodě terapie zaměřené na klienta. Jak že to může fungovat? Rogers se například vymezil proti používání slova pacient a striktně užíval slovo klient. Tvrdil, že klient je sám schopen rozhodnout o svém životě a budoucímu postupu a psycholog působí jen jako rezonanční deska.
Dalším důležitým pojmem je sebepojetí. Co to je? Už když rozpitváme slovo je jasně vidět, že jde o to, jak se vnímáme. Tedy jsou mé schopnosti a přednosti, a naopak co jsou mé nedostatky. Také to ovlivňuje samotné chování.
Podle Rogerse klient hodnotí situace podle toho, jak se vnímá. Lidé se chtějí chovat tak, jaký je jejich sebeobraz. Chování či jednání, které neodpovídají tomto pojetí je neakceptováno a dochází k vytěsnění.
Také máme samozřejmě představu svého ideálního já. A naše spokojenost se pohybuje podle toho, v jaké blízkosti je ideální já a reálné já. Tento vztah může být také předmětem nespokojenosti a až vést k úzkostem.
Posledním bodem jeho psychologie je tzn. Nepodmíněné pozitivní hodnocení.

To probíhá už v dětství a funguje na myšlence, že klient v dospělosti funguje lépe když jsou v dětství pozitivně ohodnoceny za jejich pocity, postoje a chování, i když nemusí spadat do škatulky perfektní. Když je dítě odměněno jen za “perfektní” výkony může se u něj rozvinout negativní a pokřivené sebepojetí.

Pokud člověk nemá zrovna peněz nazbyt nebo je tak jaksi lhostejný a ledabylý, může ve svém bytě postrádat ledacos. Žít se dá i bez
a) televizoru
b) mikrovlnné trouby
c) ledničky
d) pračky
e) počítače
f) rozhlasového přijímače
g) a dalších věcí
Ale bez čeho se rozhodně obejít nedá, tedy sice dá, ale jen s nezanedbatelnými obtížemi, to je pohovka v obývacím pokoji.
Protože to znáte.

– Přijdete z práce domů utahaní jako kůň a jestli v takové chvíli po něčem prahnete, je to někde se uvelebit. A představa usednutí třeba na tvrdou dřevěnou židli uspokojí jenom málokoho.
– Nadejde večer a vy si chcete posedět s přáteli. Jenže kam je usadíte? Přece je ve svém obýváku nenecháte stát nebo je nedej bože nenecháte posedávat na podlaze potažené studeným linoleem!
– Je tu vhodná chvíle a vy se chcete jít dívat na televizi. A na čem před ní spočinout, že? Na koberci, ze kterého se po pár hodinách civění na bednu možná ani nezvednete, jak vám tam dole ztuhnou svaly a klouby? To snad ne!
– Anebo si třeba chcete jen tak chvilku schrupnout během dne. Dát si dvacet. Nechce se vám však moc odstrojovat a sprchovat se nebo koupat, abyste mohli bez výčitek zalézt do postele, jež vlastně ani sama o sobě není určena pro povalování se během dne, jenže uvelebit se vleže na dlaždicích v předsíni? To by vám jistě dobře neudělalo.
Ve všech zmíněných i mnoha dalších nezmíněných situacích je pohovka tím pravým, tím, bez čeho se lze jenom těžko obejít. Je to jeden z nejnezbytnějších kusů nábytku, jenž by neměl nikde chybět.

A tak i vy – pokud ji snad ještě nemáte – rozhodně . Sedacích souprav je na našem trhu na výběr dost a dost a na své si přijdou i patrioti, nedající dopustit na české výrobky. Protože i kvalitních českých pohovek se nabízí nemálo a určitě u nich lze ocenit zlaté české ručičky.
Už dávno jsou pryč časy, kdy se muselo hledět jedině na praktičnost, kdy si člověk mohl na estetickou úroveň tohoto tovaru jedině nechat zajít chuť. Dnes už musí být pohovky kvalitní, funkční a krásné zároveň. A z mnoha různých velikostí, tvarů či designů si zaručeně vybere každý to pravé právě pro sebe.
A při správné volbě nebude po dlouhou řadu let litovat.

Pokud člověk nemá zrovna peněz nazbyt nebo je tak jaksi lhostejný a ledabylý, může ve svém bytě postrádat ledacos. Žít se dá i bez
a) televizoru
b) mikrovlnné trouby
c) ledničky
d) pračky
e) počítače
f) rozhlasového přijímače
g) a dalších věcí
Ale bez čeho se rozhodně obejít nedá, tedy sice dá, ale jen s nezanedbatelnými obtížemi, to je pohovka v obývacím pokoji.
Protože to znáte.

– Přijdete z práce domů utahaní jako kůň a jestli v takové chvíli po něčem prahnete, je to někde se uvelebit. A představa usednutí třeba na tvrdou dřevěnou židli uspokojí jenom málokoho.
– Nadejde večer a vy si chcete posedět s přáteli. Jenže kam je usadíte? Přece je ve svém obýváku nenecháte stát nebo je nedej bože nenecháte posedávat na podlaze potažené studeným linoleem!
– Je tu vhodná chvíle a vy se chcete jít dívat na televizi. A na čem před ní spočinout, že? Na koberci, ze kterého se po pár hodinách civění na bednu možná ani nezvednete, jak vám tam dole ztuhnou svaly a klouby? To snad ne!
– Anebo si třeba chcete jen tak chvilku schrupnout během dne. Dát si dvacet. Nechce se vám však moc odstrojovat a sprchovat se nebo koupat, abyste mohli bez výčitek zalézt do postele, jež vlastně ani sama o sobě není určena pro povalování se během dne, jenže uvelebit se vleže na dlaždicích v předsíni? To by vám jistě dobře neudělalo.
Ve všech zmíněných i mnoha dalších nezmíněných situacích je pohovka tím pravým, tím, bez čeho se lze jenom těžko obejít. Je to jeden z nejnezbytnějších kusů nábytku, jenž by neměl nikde chybět.

A tak i vy – pokud ji snad ještě nemáte – rozhodně . Sedacích souprav je na našem trhu na výběr dost a dost a na své si přijdou i patrioti, nedající dopustit na české výrobky. Protože i kvalitních českých pohovek se nabízí nemálo a určitě u nich lze ocenit zlaté české ručičky.
Už dávno jsou pryč časy, kdy se muselo hledět jedině na praktičnost, kdy si člověk mohl na estetickou úroveň tohoto tovaru jedině nechat zajít chuť. Dnes už musí být pohovky kvalitní, funkční a krásné zároveň. A z mnoha různých velikostí, tvarů či designů si zaručeně vybere každý to pravé právě pro sebe.
A při správné volbě nebude po dlouhou řadu let litovat.

Pokud člověk nemá zrovna peněz nazbyt nebo je tak jaksi lhostejný a ledabylý, může ve svém bytě postrádat ledacos. Žít se dá i bez
a) televizoru
b) mikrovlnné trouby
c) ledničky
d) pračky
e) počítače
f) rozhlasového přijímače
g) a dalších věcí
Ale bez čeho se rozhodně obejít nedá, tedy sice dá, ale jen s nezanedbatelnými obtížemi, to je pohovka v obývacím pokoji.
Protože to znáte.

– Přijdete z práce domů utahaní jako kůň a jestli v takové chvíli po něčem prahnete, je to někde se uvelebit. A představa usednutí třeba na tvrdou dřevěnou židli uspokojí jenom málokoho.
– Nadejde večer a vy si chcete posedět s přáteli. Jenže kam je usadíte? Přece je ve svém obýváku nenecháte stát nebo je nedej bože nenecháte posedávat na podlaze potažené studeným linoleem!
– Je tu vhodná chvíle a vy se chcete jít dívat na televizi. A na čem před ní spočinout, že? Na koberci, ze kterého se po pár hodinách civění na bednu možná ani nezvednete, jak vám tam dole ztuhnou svaly a klouby? To snad ne!
– Anebo si třeba chcete jen tak chvilku schrupnout během dne. Dát si dvacet. Nechce se vám však moc odstrojovat a sprchovat se nebo koupat, abyste mohli bez výčitek zalézt do postele, jež vlastně ani sama o sobě není určena pro povalování se během dne, jenže uvelebit se vleže na dlaždicích v předsíni? To by vám jistě dobře neudělalo.
Ve všech zmíněných i mnoha dalších nezmíněných situacích je pohovka tím pravým, tím, bez čeho se lze jenom těžko obejít. Je to jeden z nejnezbytnějších kusů nábytku, jenž by neměl nikde chybět.

A tak i vy – pokud ji snad ještě nemáte – rozhodně . Sedacích souprav je na našem trhu na výběr dost a dost a na své si přijdou i patrioti, nedající dopustit na české výrobky. Protože i kvalitních českých pohovek se nabízí nemálo a určitě u nich lze ocenit zlaté české ručičky.
Už dávno jsou pryč časy, kdy se muselo hledět jedině na praktičnost, kdy si člověk mohl na estetickou úroveň tohoto tovaru jedině nechat zajít chuť. Dnes už musí být pohovky kvalitní, funkční a krásné zároveň. A z mnoha různých velikostí, tvarů či designů si zaručeně vybere každý to pravé právě pro sebe.
A při správné volbě nebude po dlouhou řadu let litovat.

Pokud člověk nemá zrovna peněz nazbyt nebo je tak jaksi lhostejný a ledabylý, může ve svém bytě postrádat ledacos. Žít se dá i bez
a) televizoru
b) mikrovlnné trouby
c) ledničky
d) pračky
e) počítače
f) rozhlasového přijímače
g) a dalších věcí
Ale bez čeho se rozhodně obejít nedá, tedy sice dá, ale jen s nezanedbatelnými obtížemi, to je pohovka v obývacím pokoji.
Protože to znáte.

– Přijdete z práce domů utahaní jako kůň a jestli v takové chvíli po něčem prahnete, je to někde se uvelebit. A představa usednutí třeba na tvrdou dřevěnou židli uspokojí jenom málokoho.
– Nadejde večer a vy si chcete posedět s přáteli. Jenže kam je usadíte? Přece je ve svém obýváku nenecháte stát nebo je nedej bože nenecháte posedávat na podlaze potažené studeným linoleem!
– Je tu vhodná chvíle a vy se chcete jít dívat na televizi. A na čem před ní spočinout, že? Na koberci, ze kterého se po pár hodinách civění na bednu možná ani nezvednete, jak vám tam dole ztuhnou svaly a klouby? To snad ne!
– Anebo si třeba chcete jen tak chvilku schrupnout během dne. Dát si dvacet. Nechce se vám však moc odstrojovat a sprchovat se nebo koupat, abyste mohli bez výčitek zalézt do postele, jež vlastně ani sama o sobě není určena pro povalování se během dne, jenže uvelebit se vleže na dlaždicích v předsíni? To by vám jistě dobře neudělalo.
Ve všech zmíněných i mnoha dalších nezmíněných situacích je pohovka tím pravým, tím, bez čeho se lze jenom těžko obejít. Je to jeden z nejnezbytnějších kusů nábytku, jenž by neměl nikde chybět.

A tak i vy – pokud ji snad ještě nemáte – rozhodně . Sedacích souprav je na našem trhu na výběr dost a dost a na své si přijdou i patrioti, nedající dopustit na české výrobky. Protože i kvalitních českých pohovek se nabízí nemálo a určitě u nich lze ocenit zlaté české ručičky.
Už dávno jsou pryč časy, kdy se muselo hledět jedině na praktičnost, kdy si člověk mohl na estetickou úroveň tohoto tovaru jedině nechat zajít chuť. Dnes už musí být pohovky kvalitní, funkční a krásné zároveň. A z mnoha různých velikostí, tvarů či designů si zaručeně vybere každý to pravé právě pro sebe.
A při správné volbě nebude po dlouhou řadu let litovat.