Blog

Jestliže perlou jižních Čech je do dáli krásně zářící zámek Hluboká nad Vltavou, na Moravě stejným výrazem můžeme označit Lednicko-valtický areál. Jedinečnost této památky vyzdvihuje fakt, že je jednou ze dvanácti českých památek zapsaných na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Poloha
Jak vyplývá z názvu článku, nachází se na jihu Moravy necelých padesát kilometrů jihovýchodně od Brna, v těsné blízkosti Břeclavi či Mikulova. Zdejší krajina je součástí dolnomoravského úvalu, nicméně v okolí Mikulova se zvedají pahorky pohoří Pálava. Mnohým při vyslovení tohoto názvu v hlavě naskočí víno – ano, jedná se o známou vinařskou oblast. Co dělat po prohlídce je tak nasnadě.
Jak se sem dostat?
Nejlepším výchozím místem, odkud lze této dosáhnout této památky, je Břeclav. Ta leží v blízkosti dálnice D2. Předtím, než vyrazíte k samotnému areálu, si, pokud máte dostatek času, nenechte ujít prohlídku tohoto města. Pak využijte služeb místních dopravců či nasedněte na vlak. Dostanete se tak až do bezprostřední blízkosti cíle. Milovníci pěší turistiky mohou využít dobře značených turistických tras.

Co zde uvidíte?
Je toho opravdu mnoho. Celý areál nabízí hned několik zámků a zámečků. Prohlídku začněte třeba tím Lednickým. Současný romantický novogotický vzhled pochází z 19. století. Vybrat si můžete ze dvou okruhů. Valtický zámeček je barokní. Do roku 1945 patřil rodu Lichtenštejnů. Mezi těmito dvěma objekty je v rozsáhlých zahradách a parcích množství satelitních staveb, mj. například známý minaret, Belvedér, Janův hrad, Obelisk, Tři Grácie či Kolonáda Na Rajstně.
Co po prohlídce?
Vyjeďte do Mikulova a okolí prozkoumat místní sklípky. Zdejší víno je považováno za jedno z nejlepších u nás. Navštívit můžete také známé bojiště bitvy u Slavkova. Přírodními památkami, které si zaslouží vaši pozornost, jsou například Lednické rybníky, či NPR Slanisko u Nesytu (největší z moravských rybníků). Nedaleko se nachází archeologické naleziště staroslovanského hradiště Pohansko či tvrze Aloch.

Jestliže perlou jižních Čech je do dáli krásně zářící zámek Hluboká nad Vltavou, na Moravě stejným výrazem můžeme označit Lednicko-valtický areál. Jedinečnost této památky vyzdvihuje fakt, že je jednou ze dvanácti českých památek zapsaných na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Poloha
Jak vyplývá z názvu článku, nachází se na jihu Moravy necelých padesát kilometrů jihovýchodně od Brna, v těsné blízkosti Břeclavi či Mikulova. Zdejší krajina je součástí dolnomoravského úvalu, nicméně v okolí Mikulova se zvedají pahorky pohoří Pálava. Mnohým při vyslovení tohoto názvu v hlavě naskočí víno – ano, jedná se o známou vinařskou oblast. Co dělat po prohlídce je tak nasnadě.
Jak se sem dostat?
Nejlepším výchozím místem, odkud lze této dosáhnout této památky, je Břeclav. Ta leží v blízkosti dálnice D2. Předtím, než vyrazíte k samotnému areálu, si, pokud máte dostatek času, nenechte ujít prohlídku tohoto města. Pak využijte služeb místních dopravců či nasedněte na vlak. Dostanete se tak až do bezprostřední blízkosti cíle. Milovníci pěší turistiky mohou využít dobře značených turistických tras.

Co zde uvidíte?
Je toho opravdu mnoho. Celý areál nabízí hned několik zámků a zámečků. Prohlídku začněte třeba tím Lednickým. Současný romantický novogotický vzhled pochází z 19. století. Vybrat si můžete ze dvou okruhů. Valtický zámeček je barokní. Do roku 1945 patřil rodu Lichtenštejnů. Mezi těmito dvěma objekty je v rozsáhlých zahradách a parcích množství satelitních staveb, mj. například známý minaret, Belvedér, Janův hrad, Obelisk, Tři Grácie či Kolonáda Na Rajstně.
Co po prohlídce?
Vyjeďte do Mikulova a okolí prozkoumat místní sklípky. Zdejší víno je považováno za jedno z nejlepších u nás. Navštívit můžete také známé bojiště bitvy u Slavkova. Přírodními památkami, které si zaslouží vaši pozornost, jsou například Lednické rybníky, či NPR Slanisko u Nesytu (největší z moravských rybníků). Nedaleko se nachází archeologické naleziště staroslovanského hradiště Pohansko či tvrze Aloch.

Jestliže perlou jižních Čech je do dáli krásně zářící zámek Hluboká nad Vltavou, na Moravě stejným výrazem můžeme označit Lednicko-valtický areál. Jedinečnost této památky vyzdvihuje fakt, že je jednou ze dvanácti českých památek zapsaných na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Poloha
Jak vyplývá z názvu článku, nachází se na jihu Moravy necelých padesát kilometrů jihovýchodně od Brna, v těsné blízkosti Břeclavi či Mikulova. Zdejší krajina je součástí dolnomoravského úvalu, nicméně v okolí Mikulova se zvedají pahorky pohoří Pálava. Mnohým při vyslovení tohoto názvu v hlavě naskočí víno – ano, jedná se o známou vinařskou oblast. Co dělat po prohlídce je tak nasnadě.
Jak se sem dostat?
Nejlepším výchozím místem, odkud lze této dosáhnout této památky, je Břeclav. Ta leží v blízkosti dálnice D2. Předtím, než vyrazíte k samotnému areálu, si, pokud máte dostatek času, nenechte ujít prohlídku tohoto města. Pak využijte služeb místních dopravců či nasedněte na vlak. Dostanete se tak až do bezprostřední blízkosti cíle. Milovníci pěší turistiky mohou využít dobře značených turistických tras.

Co zde uvidíte?
Je toho opravdu mnoho. Celý areál nabízí hned několik zámků a zámečků. Prohlídku začněte třeba tím Lednickým. Současný romantický novogotický vzhled pochází z 19. století. Vybrat si můžete ze dvou okruhů. Valtický zámeček je barokní. Do roku 1945 patřil rodu Lichtenštejnů. Mezi těmito dvěma objekty je v rozsáhlých zahradách a parcích množství satelitních staveb, mj. například známý minaret, Belvedér, Janův hrad, Obelisk, Tři Grácie či Kolonáda Na Rajstně.
Co po prohlídce?
Vyjeďte do Mikulova a okolí prozkoumat místní sklípky. Zdejší víno je považováno za jedno z nejlepších u nás. Navštívit můžete také známé bojiště bitvy u Slavkova. Přírodními památkami, které si zaslouží vaši pozornost, jsou například Lednické rybníky, či NPR Slanisko u Nesytu (největší z moravských rybníků). Nedaleko se nachází archeologické naleziště staroslovanského hradiště Pohansko či tvrze Aloch.

Jestliže perlou jižních Čech je do dáli krásně zářící zámek Hluboká nad Vltavou, na Moravě stejným výrazem můžeme označit Lednicko-valtický areál. Jedinečnost této památky vyzdvihuje fakt, že je jednou ze dvanácti českých památek zapsaných na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Poloha
Jak vyplývá z názvu článku, nachází se na jihu Moravy necelých padesát kilometrů jihovýchodně od Brna, v těsné blízkosti Břeclavi či Mikulova. Zdejší krajina je součástí dolnomoravského úvalu, nicméně v okolí Mikulova se zvedají pahorky pohoří Pálava. Mnohým při vyslovení tohoto názvu v hlavě naskočí víno – ano, jedná se o známou vinařskou oblast. Co dělat po prohlídce je tak nasnadě.
Jak se sem dostat?
Nejlepším výchozím místem, odkud lze této dosáhnout této památky, je Břeclav. Ta leží v blízkosti dálnice D2. Předtím, než vyrazíte k samotnému areálu, si, pokud máte dostatek času, nenechte ujít prohlídku tohoto města. Pak využijte služeb místních dopravců či nasedněte na vlak. Dostanete se tak až do bezprostřední blízkosti cíle. Milovníci pěší turistiky mohou využít dobře značených turistických tras.

Co zde uvidíte?
Je toho opravdu mnoho. Celý areál nabízí hned několik zámků a zámečků. Prohlídku začněte třeba tím Lednickým. Současný romantický novogotický vzhled pochází z 19. století. Vybrat si můžete ze dvou okruhů. Valtický zámeček je barokní. Do roku 1945 patřil rodu Lichtenštejnů. Mezi těmito dvěma objekty je v rozsáhlých zahradách a parcích množství satelitních staveb, mj. například známý minaret, Belvedér, Janův hrad, Obelisk, Tři Grácie či Kolonáda Na Rajstně.
Co po prohlídce?
Vyjeďte do Mikulova a okolí prozkoumat místní sklípky. Zdejší víno je považováno za jedno z nejlepších u nás. Navštívit můžete také známé bojiště bitvy u Slavkova. Přírodními památkami, které si zaslouží vaši pozornost, jsou například Lednické rybníky, či NPR Slanisko u Nesytu (největší z moravských rybníků). Nedaleko se nachází archeologické naleziště staroslovanského hradiště Pohansko či tvrze Aloch.

Ve Vesmíru platí nepsaný zákon, že se stejné vibrace vzájemně přitahují. Platí to obecně pro všechny jevy fyzikální, ale i ty, které neumíme pojmenovat a označujeme je jako „paranormální“. Stejný zákon se vztahuje i na člověka. Tento jev zobecňuje i známé přísloví o vránách, co k sobě vzájemně sedají a hledají si sobě rovné.
V duchu tohoto jevu se lidé vzájemně seskupují do různých zájmových sdružení, spolků, skupin a vyměňují si mezi sebou informace, případně hmotné předměty. Jednou z nejsilnějších komunit v naší zemi, která si do dnešní doby zachovala tradici dosahující až do předminulého století, jsou tábornické osady.

Nejsilnější vliv na společnost a trávení volného času měla tato sdružení před druhou světovou válkou. Promítlo se to i v několika černobílých filmech, z nichž nejznámější je snímek s názvem „Příklady táhnou“. Nejvíce osad vznikalo v údolí řek jakožto zdrojnic pitné a zároveň užitkové vody. Mnohé se zachovaly dodnes, většinu však pohltila v 60. a v 70. letech výstavba přehrad, zejména vltavské kaskády.

Tábornické osady nezanikly a naopak vznikají nové

S těmito aktivitami je také spojováno jméno malíře a spisovatele, milovníka přírody, Jaroslava Foglara. Děj jeho příběhu byl situován ke břehům řeky Sázavy v úseku mezi Ledčí a Zručí nad Sázavou. Foglarův vliv byl ovšem markantní po celém středním a dolním toku a tradice „TO“, jak se osadám zkráceně říká, si tu vybudovala silné jméno i za socialismu.
Díky tomu tu dnes můžete spatřit na mnoha zejména vodáckých kempech snahu o vzkříšení mravních zásad a vztahu k přírodě a okolním lidem, jakožto hlavní motiv této zájmové činnosti.

Jestliže se tedy na Sázavu vydáte, možná budete mít štěstí na táborníky v Kácově, v Ratajích, v obci Samopše, pod peřejemi Stvořidla v TO Sluníčko, anebo v nejznámější oblasti pod Medníkem, která byla hlavním dějištěm folkových písní legendárního zakladatele skupiny Brontosauři Honzy Nedvěda.

Ve Vesmíru platí nepsaný zákon, že se stejné vibrace vzájemně přitahují. Platí to obecně pro všechny jevy fyzikální, ale i ty, které neumíme pojmenovat a označujeme je jako „paranormální“. Stejný zákon se vztahuje i na člověka. Tento jev zobecňuje i známé přísloví o vránách, co k sobě vzájemně sedají a hledají si sobě rovné.
V duchu tohoto jevu se lidé vzájemně seskupují do různých zájmových sdružení, spolků, skupin a vyměňují si mezi sebou informace, případně hmotné předměty. Jednou z nejsilnějších komunit v naší zemi, která si do dnešní doby zachovala tradici dosahující až do předminulého století, jsou tábornické osady.

Nejsilnější vliv na společnost a trávení volného času měla tato sdružení před druhou světovou válkou. Promítlo se to i v několika černobílých filmech, z nichž nejznámější je snímek s názvem „Příklady táhnou“. Nejvíce osad vznikalo v údolí řek jakožto zdrojnic pitné a zároveň užitkové vody. Mnohé se zachovaly dodnes, většinu však pohltila v 60. a v 70. letech výstavba přehrad, zejména vltavské kaskády.

Tábornické osady nezanikly a naopak vznikají nové

S těmito aktivitami je také spojováno jméno malíře a spisovatele, milovníka přírody, Jaroslava Foglara. Děj jeho příběhu byl situován ke břehům řeky Sázavy v úseku mezi Ledčí a Zručí nad Sázavou. Foglarův vliv byl ovšem markantní po celém středním a dolním toku a tradice „TO“, jak se osadám zkráceně říká, si tu vybudovala silné jméno i za socialismu.
Díky tomu tu dnes můžete spatřit na mnoha zejména vodáckých kempech snahu o vzkříšení mravních zásad a vztahu k přírodě a okolním lidem, jakožto hlavní motiv této zájmové činnosti.

Jestliže se tedy na Sázavu vydáte, možná budete mít štěstí na táborníky v Kácově, v Ratajích, v obci Samopše, pod peřejemi Stvořidla v TO Sluníčko, anebo v nejznámější oblasti pod Medníkem, která byla hlavním dějištěm folkových písní legendárního zakladatele skupiny Brontosauři Honzy Nedvěda.

Ve Vesmíru platí nepsaný zákon, že se stejné vibrace vzájemně přitahují. Platí to obecně pro všechny jevy fyzikální, ale i ty, které neumíme pojmenovat a označujeme je jako „paranormální“. Stejný zákon se vztahuje i na člověka. Tento jev zobecňuje i známé přísloví o vránách, co k sobě vzájemně sedají a hledají si sobě rovné.
V duchu tohoto jevu se lidé vzájemně seskupují do různých zájmových sdružení, spolků, skupin a vyměňují si mezi sebou informace, případně hmotné předměty. Jednou z nejsilnějších komunit v naší zemi, která si do dnešní doby zachovala tradici dosahující až do předminulého století, jsou tábornické osady.

Nejsilnější vliv na společnost a trávení volného času měla tato sdružení před druhou světovou válkou. Promítlo se to i v několika černobílých filmech, z nichž nejznámější je snímek s názvem „Příklady táhnou“. Nejvíce osad vznikalo v údolí řek jakožto zdrojnic pitné a zároveň užitkové vody. Mnohé se zachovaly dodnes, většinu však pohltila v 60. a v 70. letech výstavba přehrad, zejména vltavské kaskády.

Tábornické osady nezanikly a naopak vznikají nové

S těmito aktivitami je také spojováno jméno malíře a spisovatele, milovníka přírody, Jaroslava Foglara. Děj jeho příběhu byl situován ke břehům řeky Sázavy v úseku mezi Ledčí a Zručí nad Sázavou. Foglarův vliv byl ovšem markantní po celém středním a dolním toku a tradice „TO“, jak se osadám zkráceně říká, si tu vybudovala silné jméno i za socialismu.
Díky tomu tu dnes můžete spatřit na mnoha zejména vodáckých kempech snahu o vzkříšení mravních zásad a vztahu k přírodě a okolním lidem, jakožto hlavní motiv této zájmové činnosti.

Jestliže se tedy na Sázavu vydáte, možná budete mít štěstí na táborníky v Kácově, v Ratajích, v obci Samopše, pod peřejemi Stvořidla v TO Sluníčko, anebo v nejznámější oblasti pod Medníkem, která byla hlavním dějištěm folkových písní legendárního zakladatele skupiny Brontosauři Honzy Nedvěda.

Ve Vesmíru platí nepsaný zákon, že se stejné vibrace vzájemně přitahují. Platí to obecně pro všechny jevy fyzikální, ale i ty, které neumíme pojmenovat a označujeme je jako „paranormální“. Stejný zákon se vztahuje i na člověka. Tento jev zobecňuje i známé přísloví o vránách, co k sobě vzájemně sedají a hledají si sobě rovné.
V duchu tohoto jevu se lidé vzájemně seskupují do různých zájmových sdružení, spolků, skupin a vyměňují si mezi sebou informace, případně hmotné předměty. Jednou z nejsilnějších komunit v naší zemi, která si do dnešní doby zachovala tradici dosahující až do předminulého století, jsou tábornické osady.

Nejsilnější vliv na společnost a trávení volného času měla tato sdružení před druhou světovou válkou. Promítlo se to i v několika černobílých filmech, z nichž nejznámější je snímek s názvem „Příklady táhnou“. Nejvíce osad vznikalo v údolí řek jakožto zdrojnic pitné a zároveň užitkové vody. Mnohé se zachovaly dodnes, většinu však pohltila v 60. a v 70. letech výstavba přehrad, zejména vltavské kaskády.

Tábornické osady nezanikly a naopak vznikají nové

S těmito aktivitami je také spojováno jméno malíře a spisovatele, milovníka přírody, Jaroslava Foglara. Děj jeho příběhu byl situován ke břehům řeky Sázavy v úseku mezi Ledčí a Zručí nad Sázavou. Foglarův vliv byl ovšem markantní po celém středním a dolním toku a tradice „TO“, jak se osadám zkráceně říká, si tu vybudovala silné jméno i za socialismu.
Díky tomu tu dnes můžete spatřit na mnoha zejména vodáckých kempech snahu o vzkříšení mravních zásad a vztahu k přírodě a okolním lidem, jakožto hlavní motiv této zájmové činnosti.

Jestliže se tedy na Sázavu vydáte, možná budete mít štěstí na táborníky v Kácově, v Ratajích, v obci Samopše, pod peřejemi Stvořidla v TO Sluníčko, anebo v nejznámější oblasti pod Medníkem, která byla hlavním dějištěm folkových písní legendárního zakladatele skupiny Brontosauři Honzy Nedvěda.

Ve Vesmíru platí nepsaný zákon, že se stejné vibrace vzájemně přitahují. Platí to obecně pro všechny jevy fyzikální, ale i ty, které neumíme pojmenovat a označujeme je jako „paranormální“. Stejný zákon se vztahuje i na člověka. Tento jev zobecňuje i známé přísloví o vránách, co k sobě vzájemně sedají a hledají si sobě rovné.
V duchu tohoto jevu se lidé vzájemně seskupují do různých zájmových sdružení, spolků, skupin a vyměňují si mezi sebou informace, případně hmotné předměty. Jednou z nejsilnějších komunit v naší zemi, která si do dnešní doby zachovala tradici dosahující až do předminulého století, jsou tábornické osady.

Nejsilnější vliv na společnost a trávení volného času měla tato sdružení před druhou světovou válkou. Promítlo se to i v několika černobílých filmech, z nichž nejznámější je snímek s názvem „Příklady táhnou“. Nejvíce osad vznikalo v údolí řek jakožto zdrojnic pitné a zároveň užitkové vody. Mnohé se zachovaly dodnes, většinu však pohltila v 60. a v 70. letech výstavba přehrad, zejména vltavské kaskády.

Tábornické osady nezanikly a naopak vznikají nové

S těmito aktivitami je také spojováno jméno malíře a spisovatele, milovníka přírody, Jaroslava Foglara. Děj jeho příběhu byl situován ke břehům řeky Sázavy v úseku mezi Ledčí a Zručí nad Sázavou. Foglarův vliv byl ovšem markantní po celém středním a dolním toku a tradice „TO“, jak se osadám zkráceně říká, si tu vybudovala silné jméno i za socialismu.
Díky tomu tu dnes můžete spatřit na mnoha zejména vodáckých kempech snahu o vzkříšení mravních zásad a vztahu k přírodě a okolním lidem, jakožto hlavní motiv této zájmové činnosti.

Jestliže se tedy na Sázavu vydáte, možná budete mít štěstí na táborníky v Kácově, v Ratajích, v obci Samopše, pod peřejemi Stvořidla v TO Sluníčko, anebo v nejznámější oblasti pod Medníkem, která byla hlavním dějištěm folkových písní legendárního zakladatele skupiny Brontosauři Honzy Nedvěda.

Ve Vesmíru platí nepsaný zákon, že se stejné vibrace vzájemně přitahují. Platí to obecně pro všechny jevy fyzikální, ale i ty, které neumíme pojmenovat a označujeme je jako „paranormální“. Stejný zákon se vztahuje i na člověka. Tento jev zobecňuje i známé přísloví o vránách, co k sobě vzájemně sedají a hledají si sobě rovné.
V duchu tohoto jevu se lidé vzájemně seskupují do různých zájmových sdružení, spolků, skupin a vyměňují si mezi sebou informace, případně hmotné předměty. Jednou z nejsilnějších komunit v naší zemi, která si do dnešní doby zachovala tradici dosahující až do předminulého století, jsou tábornické osady.

Nejsilnější vliv na společnost a trávení volného času měla tato sdružení před druhou světovou válkou. Promítlo se to i v několika černobílých filmech, z nichž nejznámější je snímek s názvem „Příklady táhnou“. Nejvíce osad vznikalo v údolí řek jakožto zdrojnic pitné a zároveň užitkové vody. Mnohé se zachovaly dodnes, většinu však pohltila v 60. a v 70. letech výstavba přehrad, zejména vltavské kaskády.

Tábornické osady nezanikly a naopak vznikají nové

S těmito aktivitami je také spojováno jméno malíře a spisovatele, milovníka přírody, Jaroslava Foglara. Děj jeho příběhu byl situován ke břehům řeky Sázavy v úseku mezi Ledčí a Zručí nad Sázavou. Foglarův vliv byl ovšem markantní po celém středním a dolním toku a tradice „TO“, jak se osadám zkráceně říká, si tu vybudovala silné jméno i za socialismu.
Díky tomu tu dnes můžete spatřit na mnoha zejména vodáckých kempech snahu o vzkříšení mravních zásad a vztahu k přírodě a okolním lidem, jakožto hlavní motiv této zájmové činnosti.

Jestliže se tedy na Sázavu vydáte, možná budete mít štěstí na táborníky v Kácově, v Ratajích, v obci Samopše, pod peřejemi Stvořidla v TO Sluníčko, anebo v nejznámější oblasti pod Medníkem, která byla hlavním dějištěm folkových písní legendárního zakladatele skupiny Brontosauři Honzy Nedvěda.