Ve Vesmíru platí nepsaný zákon, že se stejné vibrace vzájemně přitahují. Platí to obecně pro všechny jevy fyzikální, ale i ty, které neumíme pojmenovat a označujeme je jako „paranormální“. Stejný zákon se vztahuje i na člověka. Tento jev zobecňuje i známé přísloví o vránách, co k sobě vzájemně sedají a hledají si sobě rovné.
V duchu tohoto jevu se lidé vzájemně seskupují do různých zájmových sdružení, spolků, skupin a vyměňují si mezi sebou informace, případně hmotné předměty. Jednou z nejsilnějších komunit v naší zemi, která si do dnešní doby zachovala tradici dosahující až do předminulého století, jsou tábornické osady.
Nejsilnější vliv na společnost a trávení volného času měla tato sdružení před druhou světovou válkou. Promítlo se to i v několika černobílých filmech, z nichž nejznámější je snímek s názvem „Příklady táhnou“. Nejvíce osad vznikalo v údolí řek jakožto zdrojnic pitné a zároveň užitkové vody. Mnohé se zachovaly dodnes, většinu však pohltila v 60. a v 70. letech výstavba přehrad, zejména vltavské kaskády.
Tábornické osady nezanikly a naopak vznikají nové
S těmito aktivitami je také spojováno jméno malíře a spisovatele, milovníka přírody, Jaroslava Foglara. Děj jeho příběhu byl situován ke břehům řeky Sázavy v úseku mezi Ledčí a Zručí nad Sázavou. Foglarův vliv byl ovšem markantní po celém středním a dolním toku a tradice „TO“, jak se osadám zkráceně říká, si tu vybudovala silné jméno i za socialismu.
Díky tomu tu dnes můžete spatřit na mnoha zejména vodáckých kempech snahu o vzkříšení mravních zásad a vztahu k přírodě a okolním lidem, jakožto hlavní motiv této zájmové činnosti.
Jestliže se tedy na Sázavu vydáte, možná budete mít štěstí na táborníky v Kácově, v Ratajích, v obci Samopše, pod peřejemi Stvořidla v TO Sluníčko, anebo v nejznámější oblasti pod Medníkem, která byla hlavním dějištěm folkových písní legendárního zakladatele skupiny Brontosauři Honzy Nedvěda.